Una casa ocupada y la otra alquilada

Jinak musím dodat, že zítra je den „S“ a konečně se možná náš prostor rozšíří o ten atelier, pokojíček, bar, infoshop, freeshop, jen ta veganská kuchyně padne není nikdo kdo by to byl schopen pravidelně vařit, neřkuli někdo, kdo by byl veganem. Stáváme se proti své vůli pateticky radikálními ocupanty...(Aoki tvrdí, že spíš jsme ortodoxní...ortodoxní, je prý vždycky trapný) jelikož po té, co jsem zhládla dokumenty 69 a Rozbrat, sem se převlékla do svého vydumstovaného pyžama a před spaním si počtu trochu v Akontře, než uložím ke spánku svou kocovinu a nechám si zdát o „velkém dnu“ zítřejším dnu.

...Jinak tahle část, abyste nebyli zmatení mí drazí je psána o pár dní později. V době, kdy jsme byli vyhlášeni (především našimi finskými kamarády) nejtragičtějšími squatery měsíce. Nejenom, že nemáme barák, naše akční skupina (musím poznamenat, že mi jsme ta intelektuální frakce, jenž vaří jídlo, vyrábí bannery, řeší taktiky a promlouvá s veřejností) čítající naší oblíbenou německou aktivistku Susi, která u nás asi tak měsíc bydlela a nebydlela, finského alkoholika Vallua, finskou ultra squaterku Hanu (naštěstí bez psa), finského ultra punkáče Jonyho, estonského frajera Inseho, byla zatčena na 3 dny. Jelikož Vallu v nějakém svém deliriu, zapomněl jaksi zbytku důrazně oznámit, že vykopl jisté dveře ve druhém patře a spustil tím alarm. Radši se rozhodl opustit dům sám a lehnout si na ulici mezi auta a předstírat, že je bezdomovec (což není zas tak daleko od pravdy). Jeho plán mu ovšem neprošel a když za 10 minut poté přijela policie, byl zatčen také...
My jsme jako hodné manželky a milenky, na druhý den navařili squaterské těstoviny. Teda já ne, byla jsem tohoto chválihodného úkolu zproštěna ve díky své nové kámošce angíně a 40cítkám horečkám...ale holky navařili asi 2 kila žrádla, o půl 11 v noci se vydali za Barcelonu a po 5 kilometrové chůzi trvající asi hodinu, dorazili k vyklizenému baráku. daly si piknik a byly nasraný.
Náštěstí vše dobře dopadlo, akční skupina má soud až v únoru a soud se zatím zabívá jen tím, aby svatosvatě slíbili, že už to nikdy znova neudělají. No a včera finská část, jenž se spojila s další finskou skupinou osquatovala pravděpodoobně malý domek, hned vedle svého nýnějšího bydliště, jelikož mají být zítra poránu vyklizeni a tak jim už začala hořet koudel u prdele. Tento dům se ovšem naší Lippatuka crew netýká, ačkoliv byly použity naše zánovní bannery, ale na požádání nám budou vráceny, to kdybychom je chtěly zrycyklovat, až zas budem mít chuť něco osquatovat...


Vzhledem k tomu, že o nás nic nevíte asi tak poslední měsíc a půl, je na čase napsat pát výmluv, proč se tomu tak stalo, abychom se citili lépe. Korzovaly tu totiž návštěvy a tak jsme se staly objetí naší zevlácké utopie a musely jsme si vybrat blogovou dovolenou.
Moc se toho nezměnilo. Jediný umělecký počin Aoki je že přestíkala své plátno fialovým sprejem.
Z Monstrratu jsme se obstěhovali po dlou týdnech. Měly jsme dvě možnosti byt s teplou vodou nebo vila Vagas. Ale jelikož slovo Vagas velmi asocijuje slovo vagus a to zas zavání zevlováním, rozhodly jsme se, že pujdem na byt k místním čechům, jelikož jsme už jsme zoufale potřebovaly vyřešit naší zoufalou bytovou, o tý tvůrčí se ani nezmiňuju. Po týdnu stráveném na La Ramble (centum centra) jsem zjistila, že nenávidim turisty skoro stejně jako živé sochy.
Takže máme byt. Po té co jsem dva týdny zjišťovala, že pronajmout si něco na půl roku jako špatně španělsky mluvící cizinec v Katalánsku je stejně nemožné jako potkat v Barceloně kluka vyšího než 160 cm, stal se zázrak a našemu novému majiteli Thomasovi původem ze Sírie nevadilo ani to, že jsme nájemní smlouvu podepisovali s nehoráznou kocovinou. Takže jsme ted vlastníme byt v časti Barcelony, která je v turistickém průvodci popsána jako čtvrť vyznačujíci se kriminalitou, silnou arabskou imigrací a prostitucí. Náš barák spíš připomíná mezinárodní ubytovnu. Je to rozkošná 62 metrů čtverečních velká garsonka, která na svém začátku byla holobytem. Nyní je to již luxusní pouliční recyklací vybavený byt. Pod vanou nám bydlí myš. Jednoho večera nám to s rozněžnělým výrazem v obličeji oznámil Kuba, trochu pragmatičtější Naftalín Monroe se jí poté jaka otrávit tím, že do díry vedoucí pod vanu nacpala toxický hadr (nasáklý neznámým čínským jedem), takže teď s napětím očekáváme, kdy už konečně začne smrdět.

O barevném experimentu Aoki cruel

Anoano ano, tak jsme zas zpět...dona Kundita se vám hlásí po dlouhé pauze, budiž vám útěchou, že jsem na vás celou tu dobu myslela. Je pátek večer za chvíli bude půlnoc, takový ten čas před nímž žádná párty ve Španělsku nezačíná a ještě pár hodin to bude trvat než se dostane ke svému kulminačnímu vrcholu zábavnosti. Dnešek je na párty obzvlášť bohatý, avšak naše Lippatuka družstvo unavené ze společenského života došlo k rozhodnutí strávit ho v kruhu rodinném v našem malém útulném bytečku, možná z části díky tomu, že i když se tu člověk snaží nemá šanci potkat jinou hudbu než odnože punku. Byt je tichý, nepočítám li že přes papírové stěny člověk slyší cokoliv od souložícího souseda po bzučícího komára o dvě patra víš, v rohu oddaně chrápe Kuba a před koupelnou sedí meditujíc Aoki Cruel a kolem ní s výrazem naprostého soustředění tancuje Naftalín Monroe svírajíc v gynekologické rukavici tubu s odbarvovačem. A je to tady naši milý čtenáři Aoki se rozhodla proto být blonďatou kráskou. Podle mého je to tím, že po dvou měsících mých zoufalých lamentací nad tím, že se sem si vybrala špatnou destinaci, kdyžse mi líbí vysocí blonďatí typy, se rozhodla mi udělat radost, když už spolu sdílíme jednu matraci...výšku prý hodlá vzřešit podpatky.

O hodinu později:
Tak se barevný experiment s novým blonďatým alteregem aoci cruel nepovedl. Již to není nikdy víc Aoki, teď už jen Cruel. Jelikož se necítí na to, abychom zveřejnily její fotku, musíte se spokojit pouze s popisem. Nejvíce vystihující je asi Country Love po hodně špatný týden trvající párty za předpokladu, že by jejím otcem byl Marilyn Manson. U kořínků chytly vlasy UV orandž a zbytek už je čistý punk se strukturou chemlonoveho vlakna. Tudíž držte za ní minutu ticha, za tu jenž teď vypadá jak frontmenka kapely Šum Svistum.

A kdo tu má lippatuku

A tak jsem konstatovala, že je konečně na čase odhalit tajemství Lippatukky. Lippatukka (čti lííí-pa-tu-ka) je oblíbené slengové slovo označující ve finštině (což je jazyk, který bychom naproti Španělštině v Barceloně rozhodně upotřebyly) opravdu slizkého týpka s natuženými vlasy ve stylu postpomády do tvaru lippatukka. Jelikož lippatuku má v Barceloně na hlavě každý druhý fešák, nešlo tento jev nadále ignorovat a je potřeba si po estetické stránce ulevit alespoň tady...
názorné schéma viz. obrázek

A zas tu máme další žravý párty report, aneb grapula drink, velká kocovina a pro změnu prsty v prdeli

Ale vzhledem k tomu, že má blogísková specializace má být párty report, rozhodla jsem se být upřímná a podělit se s vámi o další velmi silný zážititek (po zážitka na TDN je všechno řekněme trochu slabé).
Byl to pátek před dvěma týdny a La Papa slavila svůj, tuším, 10 rok existence. Ti co s tím mají nějakou tu zkušenost ví, že takové 10, ale klidně i 11 výročí dokáže být občas velmi zvrácené. Zvlášť když trvá celý víkend a zábava se zakládá na kombinaci punk music, flamenca a nepočitatelného množství alkoholu. Celý večer zvesela načala Susi, naše budoucí německá spolubydlící tím, že nám s veselým výrazem ve tváři oznámila, že vynalezla nový drink :GRAPULA (finský výraz pro kocovinu), který byl kombinací sangrie, červeného vína, vodky a pár lzicí toniku. Byl překvapivě dobrý a tak nemám vůbec žádnou představu kolik grapul jsem mohla vypít. Ale vzhledem k faktu, že si od určité hodiny vůbec nic nepamatuju tak tuším, že dost. Večer začínal veganským comedorem (nejoblíbenější španělská zábava hned po demonstracích), následovala pohybová vložka v podobě squaterských břišních tanců a pokračovalo se velmi dlouhou šňůrou punkových koncertů. Možná jedině z toho důvodu jsem ráda, že si nic nepamatuju (milovníci punkové musiky nechť mi odpustí, ale punku již jsem přesycena dala bych duši za trochu tekna, reggae nebo čehokoliv při čemž bych neměla pocit, že mi zrovna narostlo číro).
Vzhledem k tomu k absenci mé paměti je zajímavější jak onen večírek skončil. Naftalín s kubou to zbaběle zatáhli domů v hodinu, jenž je pro návrat vhodná. To se bohužel nedá říct o mě a slečně Aoki. Domů jsme se dostali až dalšího dne odpoledne. Rozhodla jsem se být upřímná, takže jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistla, že postel ve které se nacházím není moje. A první ranní otázka na mou osobu byla, zda věřím v Ježíše Krista, smysl to začalo dávat ve chvíli, kdy se z hnědé mlhy mých zmatených polovzpomínek se vynoříl poněkud perverzní zážitek toho, že jsem svému spolunocležníkovi nad ránem strčila ke svému zděšení prst do zadku a on zařval Jeses Crist. Poté jsem se rozhodla, že je čas k urychlému odchodu. Slečna Aoki na tom byla o něco lépe, i když se též neprobudila též na své matraci, zažila vzhledem k tomu, že onen mladík z Chile byt posilněn jistámi organismus urychlujícími prostředky, po kterých jak už to tak bývá určité části těla vypovídají sloužbu, bezchybný „lezbický“ sex a nejen to po ránu nafasovala i snídani a horkou lázeň. Ze svých zážitků se vzpomatováváme do teď.

Hoj hola ola Lippatuka je zpátky čilejší než kdy předtím

Omlouváme se všem našim předtím, pravidelným čtenářům...Lippatuka zapomněla heslo nejenom k blogísku, ale také k lippatučímu emailu...a dnes jsme si vzpomněly na kontrolní otázku, jenž nás zachránila...datum narození nějakého dědečka )já s tim teda nemám nic společnýho:))...