
Jinak musím dodat, že zítra je den „S“ a konečně se možná náš prostor rozšíří o ten atelier, pokojíček, bar, infoshop, freeshop, jen ta veganská kuchyně padne není nikdo kdo by to byl schopen pravidelně vařit, neřkuli někdo, kdo by byl veganem. Stáváme se proti své vůli pateticky radikálními ocupanty...(Aoki tvrdí, že spíš jsme ortodoxní...ortodoxní, je prý vždycky trapný) jelikož po té, co jsem zhládla dokumenty 69 a Rozbrat, sem se převlékla do svého vydumstovaného pyžama a před spaním si počtu trochu v Akontře, než uložím ke spánku svou kocovinu a nechám si zdát o „velkém dnu“ zítřejším dnu.
...Jinak tahle část, abyste nebyli zmatení mí drazí je psána o pár dní později. V době, kdy jsme byli vyhlášeni (především našimi finskými kamarády) nejtragičtějšími squatery měsíce. Nejenom, že nemáme barák, naše akční skupina (musím poznamenat, že mi jsme ta intelektuální frakce, jenž vaří jídlo, vyrábí bannery, řeší taktiky a promlouvá s veřejností) čítající naší oblíbenou německou aktivistku Susi, která u nás asi tak měsíc bydlela a nebydlela, finského alkoholika Vallua, finskou ultra squaterku Hanu (naštěstí bez psa), finského ultra punkáče Jonyho, estonského frajera Inseho, byla zatčena na 3 dny. Jelikož Vallu v nějakém svém deliriu, zapomněl jaksi zbytku důrazně oznámit, že vykopl jisté dveře ve druhém patře a spustil tím alarm. Radši se rozhodl opustit dům sám a lehnout si na ulici mezi auta a předstírat, že je bezdomovec (což není zas tak daleko od pravdy). Jeho plán mu ovšem neprošel a když za 10 minut poté přijela policie, byl zatčen také...
My jsme jako hodné manželky a milenky, na druhý den navařili squaterské těstoviny. Teda já ne, byla jsem tohoto chválihodného úkolu zproštěna ve díky své nové kámošce angíně a 40cítkám horečkám...ale holky navařili asi 2 kila žrádla, o půl 11 v noci se vydali za Barcelonu a po 5 kilometrové chůzi trvající asi hodinu, dorazili k vyklizenému baráku. daly si piknik a byly nasraný.
Náštěstí vše dobře dopadlo, akční skupina má soud až v únoru a soud se zatím zabívá jen tím, aby svatosvatě slíbili, že už to nikdy znova neudělají. No a včera finská část, jenž se spojila s další finskou skupinou osquatovala pravděpodoobně malý domek, hned vedle svého nýnějšího bydliště, jelikož mají být zítra poránu vyklizeni a tak jim už začala hořet koudel u prdele. Tento dům se ovšem naší Lippatuka crew netýká, ačkoliv byly použity naše zánovní bannery, ale na požádání nám budou vráceny, to kdybychom je chtěly zrycyklovat, až zas budem mít chuť něco osquatovat...
Vzhledem k tomu, že o nás nic nevíte asi tak poslední měsíc a půl, je na čase napsat pát výmluv, proč se tomu tak stalo, abychom se citili lépe. Korzovaly tu totiž návštěvy a tak jsme se staly objetí naší zevlácké utopie a musely jsme si vybrat blogovou dovolenou.
Moc se toho nezměnilo. Jediný umělecký počin Aoki je že přestíkala své plátno fialovým sprejem.
Z Monstrratu jsme se obstěhovali po dlou týdnech. Měly jsme dvě možnosti byt s teplou vodou nebo vila Vagas. Ale jelikož slovo Vagas velmi asocijuje slovo vagus a to zas zavání zevlováním, rozhodly jsme se, že pujdem na byt k místním čechům, jelikož jsme už jsme zoufale potřebovaly vyřešit naší zoufalou bytovou, o tý tvůrčí se ani nezmiňuju. Po týdnu stráveném na La Ramble (centum centra) jsem zjistila, že nenávidim turisty skoro stejně jako živé sochy.
Takže máme byt. Po té co jsem dva týdny zjišťovala, že pronajmout si něco na půl roku jako špatně španělsky mluvící cizinec v Katalánsku je stejně nemožné jako potkat v Barceloně kluka vyšího než 160 cm, stal se zázrak a našemu novému majiteli Thomasovi původem ze Sírie nevadilo ani to, že jsme nájemní smlouvu podepisovali s nehoráznou kocovinou. Takže jsme ted vlastníme byt v časti Barcelony, která je v turistickém průvodci popsána jako čtvrť vyznačujíci se kriminalitou, silnou arabskou imigrací a prostitucí. Náš barák spíš připomíná mezinárodní ubytovnu. Je to rozkošná 62 metrů čtverečních velká garsonka, která na svém začátku byla holobytem. Nyní je to již luxusní pouliční recyklací vybavený byt. Pod vanou nám bydlí myš. Jednoho večera nám to s rozněžnělým výrazem v obličeji oznámil Kuba, trochu pragmatičtější Naftalín Monroe se jí poté jaka otrávit tím, že do díry vedoucí pod vanu nacpala toxický hadr (nasáklý neznámým čínským jedem), takže teď s napětím očekáváme, kdy už konečně začne smrdět.


A tak jsem konstatovala, že je konečně na čase odhalit tajemství Lippatukky. Lippatukka (čti lííí-pa-tu-ka) je oblíbené slengové slovo označující ve finštině (což je jazyk, který bychom naproti Španělštině v Barceloně rozhodně upotřebyly) opravdu slizkého týpka s natuženými vlasy ve stylu postpomády do tvaru lippatukka. Jelikož lippatuku má v Barceloně na hlavě každý druhý fešák, nešlo tento jev nadále ignorovat a je potřeba si po estetické stránce ulevit alespoň tady...