Hezký poštědrovečerní den moji milý svátkohltači,
tak jsme zas všichni zase doma... ne na dlouho. Takže se můžete oblažit naší přítomností v mém a Aočině případě do 29 a co se týče Naftalín ta se vrací až 1, jelikož všichni chtějí být na Silvestra v Barceloně, tak byl z volnými místy u nízkorozpočtových společností (s vysokorozpočtovýmy zásadně nelétáme, jelikož nesnášíme výběr z mnoha druhů tepelně upravované stravy, to si pak člověk nemůže vybrat a navíc jiné jídlo něž těstoviny a brambory nám způsobují žaludeční obtíže).
Naposled jsme zjistily, že ono jakékoliv letadlo je zřejmě pro nás nevhodné... bylo to tehdy, co nám málem ulítlo. A když říkám málem myslím, to vážně. Jelikož když jsme přijely na terminál 2 zjistily jsme, že náš let neexistuje a jelikož terminály mezi sebou nekomunikují (a tak nám zkrátka nikdo nemůže říct, jestli náš let odlítá třeba tam odsud), musely jsme své stěstí zkusit osobně až na terminálu 1, to už nám zbývalo asi 20 minut do uzavření gatu. Ujel nám autobus, co spojuje dotyčné terminály, takže jsme čekaly 10 minut. Terminály jsou od sebe vzdálený asi jako cesta z Prahy do Kozolup, takže když jsme probíhaly odbavovací halou a bylo 14: 03 a ve 14:05 byl konec naším snům o zasněžené Praze, asi jsme nikdy tak moc neutíkaly. Srážely jsme spolucestující jako kuželky a Aoki Shakira Cruel zvolila tempo, který by jí záviděli světové špičky běhu na 100 metru a skákajíc přes kufry jen řvala: "mami, mami nééééééééééééé" já na tom byla trochu hůř, jelikož mě po poslední náštěvě u mého oblíbeného Litevce, jenž se protáhla na dva dny, bolelo celé tělo, snažila jsem se aspoň klusat za ní v hlavě motlidbu...no táák no táák prosím, ať se stane zázrak... Stál se! Španělská maňana funguje, letadlo mělo hodinu zpoždění a my jsme zas v Praze. Hurá.
Co se vánoc týče zde přidávám odkaz, pro ty co stále nevědí, že Ježíšek neexistuje, ale že existuje CagaTio (strýček hoven)... to není žádný vtip, to se starý katalánský zvyk, kdy děti krmí poleno přikrytý prostěradlem a na Štědrý večer jim rodiče do ruček vetnou baseballové pálky a dítka se zurčíc radostí vrhnou na poleno a bijíc do něj zpívají..."...srací strýčku, strýčku Vánoc, vyser dárek nebo tě zbiju..." je to ta nejrozkošnější koleda, kterou jsme kdy slyšely a jsme si jisté, že tohle vychovává katalánské děti, již od plínek, toužící po osamostatnění katalánska k pacifismu a humanismu. http://www.youtube.com/watch?v=dB_N7-HXTlI
To jen aby jste si jednou nechtěně nezpůsobili problémy, kdybyste chtěli náhodou na Vánoce podarovat Katalánce porcelánem...








